Stejně jako dějiny českého národa i české výtvarné umění vždy toužilo po svém žádoucím osobitém výrazu.  K jeho hledání se koncem 19. století sdružili ve Spolku výtvarných umělců Mánes mladí malíři a sochaři, k nimž se o pár let později připojili i architekti. Shromáždil je společný zájem spolu s úsilím o osvobození se od pro ně nepřijatelných tehdejších společenských, národních, ale i estetických omezení.
            Za svého duchovního patrona si již názvem vybrali Josefa Mánesa, za prvního starostu zvolili Mikoláše Alše, přičemž přímo pokračovali v programovém a organizačním úsilí spolku Škréta, vzniklého v Mnichově, kde někteří z nich předtím studovali (např. Alfons Mucha, Luděk Marold ad.). Mezi inspirátory a prvními členy spolku byli také František Kupka či  Otakar Kubín ( Ot. Coubine).
            Pro české umění však neméně významnými byli i členové dalších generací spolku: malíři (např. M. Švabinský, J. Preisler, E. Filla, V. Špála, J. Štyrský, Toyen), sochaři (např. Fr. Bílek, St. Sucharda, O. Gutfreund, K. Dvořák, J. Mařatka, B. Kafka, B. Stefan, J. Wagner), architekti (např. J. Kotěra, P. Janák, J. Gočár, O. Novotný).
            Zahraničními členy byli nejvýznamnější výtvarní umělci té doby (mj.
E. Munch, A. Rodin, H. Matisse, P. Picasso, M. Chagall, S. Dalí)  a architekti
(F.L. Wright, H. van de Velde, W. Gropius,  Le Corbusier).
            Spolek se systematicky věnoval činnosti výstavní (od přelomu století propagaci světového umění), odborně popularizační a ediční (časopis Volné směry, ediční řada monografií Prameny, edice Zlatoroh, Knihy Mánesa).
            V létech 1949 až 1989  byla činnost spolku zakázána.V roce 1990 ji obnovilo 22  tehdy žijících členů.
            Dnes S.V.U. Mánes sdružuje prestižní výtvarné umělce různých generací (29 architektů, 3 designéry, 9 fotografů, 47 malířů, 3 grafiky, 7 výtvarníků-sklářů, 13 sochařů) z nichž mnozí jsou pedagogy uměleckých škol (Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Českého vysokého učení technického v Praze ad), jiní žijí či působí v zahraničí. Od roku 1997 vydává spolek pro své členy a přátele „Listy S.V.U. Mánes”.
            Spolek výtvarných umělců Mánes si vystavěl svůj dům (1930, realizace projektu prof. arch. Otakara Novotného) jako jedno z výstavních, vzdělávacích a společenských center české kultury; provozoval je do násilného zásahu poúnorové diktatury a zrušení spolků (březen 1956). Od roku 1990 spolek usiloval o plnou obnovu svého vlastnictví, bohužel zcela marně.  Proto k 30. lednu 2004  „Spolkovou budovu Mánes” opustil.
            Díky finanční pomoci několika firem a díky obětavosti a darům od svých členů  S.V.U. Mánes 14. září 2004  přenesl svou činnost do nového sídla, v němž pro veřejnost otevřel galerii a nazval ji shodně se jménem hostitelského domu „Diamant’’.
            Úkolem výstavní síně Diamant je veřejně prezentovat výtvarné umění
v souladu s programovou tradicí S.V.U. Mánes. Jeho smyslem není dát pouze prostor členům spolku, případně jeho hostům, ale hledat i širší vazby a souvislosti v rámci tématických projektů, historických retrospektiv, mezinárodních akcí či charitativních projektů ku prospěchu obyvatel a návštěvníků města se záměrem přiblížit a popularizovat výtvarné umělecké hodnoty široké veřejnosti. Vedle klasických oborů jako je malba a socha se galerie cílevědomě zaměřuje i na kresbu a grafiku, architekturu, design, užité umění, scénografii, fotografii i experimentální polohy mladé výtvarné scény.